Vitamín D, který se dává (respektive v ještě nedávné minulosti dával) nejčastěji do spojení s dobrým zdravotním stavem našich kostí, je velmi náročné získávat z klasické stravy. Obsahují jej totiž vlastně jen vybrané potraviny, které povětšinou nejsou na našem jídelníčku obsaženy pravidelně – a tento obsah rozhodně nepokryje obvyklou poptávku našeho organismu. Naštěstí se však tento vitamín dá úspěšně „vyrábět“ pomocí slunečního svitu.

Zvláště v posledních letech se přikládá vitamínu D podstatně větší význam, protože několik vědeckých studií přineslo zásadní informace – nejde totiž jen o zdravé kosti. Vitamín D totiž pozitivně působí i na kardiovaskulární systém, ovlivňuje i imunitu a dokáže i regulovat hladinu krevního cukru. Není asi tajemstvím, že většina lidí trpí nedostatkem tohoto vitamínu – a snad i díky tomu bývají tak často nemocní (hlavně v zimě, kdy je sluneční svit podstatně slabší), například chřipka nebo viróza by bývala nemusela vůbec propuknout.

Vitamín D

Vitamín D totiž, aby dostatečně chránil celý organismus před nepřízní vnějších vlivů, musí být v organismu v adekvátním množství. V opačném případě jej zužitkují ledviny pro regulaci hladiny vápníku v krevním oběhu a na jiné záležitosti už nezbyde prakticky nic.

Doporučená denní dávka vitamínu D?

Obvykle je udávána v rozmezí dvaceti až třiceti mikrogramů, v závislosti na věku a pohlaví. Nedostatek, který je závažný hlavně u malých dětí, se projevuje rachitidou a v dospělém věku je pak jedním z hlavních příčin vzniku osteoporózy. Tento nedostatek je mimochodem k vidění na všech kontinentech, tedy nejde jen o problém spojený čistě s Afrikou nebo naopak vyspělými oblastmi Evropy a Ameriky, jak tomu bývá u řady jiných chorob. Nadbytek vitamínu D se naopak projevuje v krátkodobém měřítku dehydratací nebo zácpou, ale v měřítku dlouhodobém mohou být poškozeny ledviny či srdce.

Zdroje vitamínu D mohou být samozřejmě různé

Jedná se hlavně o tučné mořské ryby (tuňák, sardinka či losos), některé druhy hub (mimo jiné i některé žampiony), ale například i o vaječný žloutek, kde je problémem na druhou stranu vysoký obsah cholesterolu. V USA nebo Kanadě se řeší nedostatek vitamínů D i takzvanou fortifikací potravin, tedy přidáním malého množství vitamínu do mléka, džusů či cereálií, v Evropě se toto bohužel děje v opravdu malém měřítku.

Nejcennějším zdrojem vitamínu D je ale sluneční svit. Zde je potřebné najít adekvátní míru, protože přílišné slunění znamená zvýšené riziko rakoviny kůže, navíc, když oficiální doporučení lékařů se v tomto směru hodně liší (pokud jsou už vůbec k dispozici, protože o tomto tématu se mluví jen opravdu málo).

Někteří vědci ale mají jasno – stačí pobýt deset až třicet minut dvakrát týdně na přímém slunci, ideálně bez opalovacích krémů. Solária jsou pak v tomto směru dosti nevhodným řešením.