-
18
led 2016
- Napsal zdravi-nemoc.cz
- Vytvořeno: 18. leden 2016
- Aktualizováno: 4. březen 2016
Všudypřítomná úzkost
Před obtížným úkolem, zkouškou či například nepříjemnou schůzkou je přirozené, že cítíme napětí, strach a obavy. Jsme nervózní a kolikrát si představujeme mnoho možností, jak daná situace může skončit. Nakonec ale pocity odezní neboť je to pouze reakce na očekávaný stres. Někteří lidé, ale mohou tyto pocity zažívat neustále. Mohou mít obavy z různých věcí, které ani nemusejí konkrétně souviset s nějakou očekávanou událostí, nemusí mít ani konkrétní podobu. Mohou to být prostě jen pocity svírání na hrudi, které lze jen těžko vysvětlit a někdy mohou vést až k poruchám spánku a zhoršovat kvalitu života i v jiných oblastech bytí. Řeč je o úzkostné poruše. Co to je? Čím vzniká? A co se s ní dá dělat?
Generalizovaná úzkostná porucha
Úzkostných poruch existuje více, patří sem například i fobické úzkostné poruchy (jako jsou sociální fobie, agorafobie…), panická porucha apod. Podle některých dohadů se úzkostné poruchy v nějaké formě objeví během života až u jedné čtvrtiny osob, což jistě není zanedbatelné číslo. V tomto článku bych se ráda zabývala pouze tzv. Generalizovanou úzkostnou poruchou. Je charakterizována jako dlouhodobá, všudypřítomná, neutuchající úzkost, která nemá konkrétní příčiny.
Časté jsou obavy o vlastní zdraví nebo o zdraví svých blízkých, strach o rodinu, práci, školu, obava z toho, co vše by se mohlo stát a dotyčný ani nemusí mít konkrétní důvod k těmto pocitů. Napětí a obavy ho neopouštějí ani v klidných chvílích. Naopak jsou vždy přítomné až do té míry, že mohou narušovat normální fungování člověka, mohou ovlivňovat jeho spánek a jiné oblasti života. Společně s obavami se objevuje také nervozita, třes, bolesti hlavy a pocit závratí, nevolnosti, mění se činnost trávicího traktu, což může způsobovat průjmy nebo naopak zácpy, objevuje se rychlejší bušení srdce, zvýšená dechová frekvence, větší produkce potu atd.
Jak vzniká?
Úzkostné poruchy nejsou nijak vázané na sociální status, inteligenci, vzdělání či zaměstnání. Mohou se objevovat u všech lidí bez rozdílu, neboť v určité malé míře je úzkost v každém z nás, ale u většiny z nás je v tak malé a přirozené míře, že nevadí v běžném fungování a naopak má jakousi ochrannou funkci, která nám pomáhá přežít. Důvodů, proč se u některých lidí úzkost přehoupne již k neúnosné míře může být několik.
Pokud ve svém životě zažijeme stresující události, které nejsme schopni přijmout či zpracovat často mohou vést k této poruše, neboť se s prožitými věcmi potřebujeme nějak vyrovnat. Čím víc stresujících událostí zažijeme, tím to může být horší. A nemusí se jednat pouze o ty smutné události (rozvod, úmrtí, odchod z práce), stresující události mohou být i ty šťastné (narození dítěte, svatba). Úzkost může být vyvolána také jako vedlejší účinek některých léků, může doprovázet některé choroby či být symptomem některých nemocí. Také se často vyskytuje u osob závislých na alkoholu či jiných drogách. Může být způsobena intoxikací či zneužíváním návykových látek. Větší pravděpodobnost onemocněním mají lidé, kteří již v rodině mají někoho, kdo trpí podobnými příznaky, či komu byla již diagnostikována úzkostná porucha, neboť některé studie naznačují, že vliv mohou mít také geny. Jiné studie zjistily, že úzkost mohou způsobovat také některé špatně fungující neurotransmitery v mozku, které následně mohou vést ke stavům úzkosti.
Léčba a prevence
Nejčastěji se používá (a je také nejlépe fungující) kombinace medikamentózní léčby a psychoterapie. Společně s užíváním léků proti úzkosti (anxiolytik) tedy pacient dochází na pravidelné psychoterapeutické sezení, kde se naučí zvládat své úzkostné stavy a myšlenky, které mu komplikují život. Naučí se, jak se vyrovnat s obtížnou situací a také jak takovým stavům předcházet.
Lidé, kteří vědí, že jsou více úzkostliví a chtěli by pomoci sami sobě bez účasti odborníka, protože jejich symptomy například ještě nejsou tak vážné, mohou začít pracovat na změně sami. Doporučuje se například naučit se relaxovat, meditovat, správně dýchat za účelem uvolnění (hluboký nádech nosem do břicha a následně výdech pusou), existují také různé techniky imaginace, které lze použít při snaze o uklidnění. V neposlední řadě je také dobré se snažit vyvarovat stresu a zatěžujícím situacím. Naučit se odbourat negativní myšlenky a přepracovat je na pozitivní. Vhodné je najít ve svém okolí někoho, kdo vás v případě nouze dokáže podpořit.
Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum