V dnešním článku se zaměříme na jeden z mnoha problémů, který je čím dál častěji tématem každodenní komunikace, a to jsou traumata. Upřímně řečeno každý z nás zažije v průběhu své existence nějaké trauma, často si je sebou neseme už z dětství. Není však trauma jako trauma, s některými se dokážeme vcelku snadno vyrovnat, jiné nás naopak poznamená na celý život a nejsme schopni je správně zpracovat. Pojem trauma je hodně široký, může se odrazit jak na těle, tak i na duši. My se samozřejmě budeme držet obecně platné definice v rámci psychologie, která hovoří o traumatu jako o narušeném duševním stavu člověka, ke kterému dochází v důsledku traumatizujícího zážitku. Tímto zážitkem pak může být respektive cokoli - přírodní katastrofy, přepadení, týrání, únos, válka, znásilnění, zneužívání, pobyt ve vězení, trauma z porodu, pokus o vraždu, dopravní či letecká nehoda, náhlá smrt blízké osoby, vážné onemocnění či úraz, traumata z dětství aj.

Ať už je příčinou narušení psychické rovnováhy jakákoliv situace, odráží se na duševním i fyzickém zdraví a ovlivňuje každodenní fungování v běžném životě. V první řadě je člověk vystaven nadměrnému stresu, ke kterému se postupem času přidávají pocity smutku a bezmoci, úzkosti, obavy, výkyvy nálad, podrážděnost až agrese, poruchy spánku a s tím spojená únava, problémy se soustředěním, bušení srdce, žaludeční vředy a řada jiných obtíží.

Nelze jednoznačně stanovit, jak se bude trauma projevovat u té či oné osoby, každý je jiný a stejně tak jsou individuální odezvy na traumatizující zážitek. Obecně rozlišujeme dva typy reakcí: afektivní a ofenzivní. Volně řečeno buďto člověk bude reagovat zmateně, nebo ustrne/znehybní. Pro bližší představu si popíšeme situaci, kdy je člověk v důsledku prožitého stresu paralyzován. Lidský mozek má zakódovány jakési obranné reakce, nejprve tedy začne vyhodnocovat daný okamžik a na základě toho vyšle signál vašemu tělu. Odborníci se shodují v tom, že se v důsledku nadměrného stresu vypnou pro danou chvíli nepodstatné části mozku, nervový systém je schopen vykonávat pouze základní povinnosti a vše ostatní je odsunuto do pozadí. V praxi to znamená, že přestanete být schopni prožívat v danou chvíli jakékoliv emoce, nejste schopni pohybu a vše okolo vás jako by bylo pouhým snem, který se vás přímo netýká. V momentě, kdy prvotní hrůza odezní se mozek začne pomalu, ale jistě navracet k běžnému fungování, ovšem ne vždy bez následků. Mnohdy může dojít k tomu, že vás v budoucnu vykolejí jakákoliv maličkost, která se přímo i nepřímo týká stresujícího zážitku, mozek bude neustále hodnotit možné hrozby, začne se vám prolínat minulost s přítomností, rozvine se u vás posttraumatická stresová porucha apod.

Jak se vyrovnat s prožitým traumatem?

Pokusit se o to můžete sami, záleží však na vážnosti prožité situace. V první řadě se obrňte trpělivostí, vyrovnat se s traumatem je během na dlouhou trať. Dovolte si čas truchlit a projevujte negativní emoce, dejte svým pocitům volný průběh a neduste je v sobě. Pokuste se přijmout prožitou hrůzu jako holý fakt, jako něco, co jste museli prožít a co mělo jistě určitý smysl, jen je potřeba odhalit jaký. A zde se dostáváme k častému kamenu úrazu, protože samotným vám smysl traumatu může unikat. Většinou nechápete, proč to muselo potkat zrovna vás, co jste udělali špatně, či že v podstatě žádnou vinu nenesete. Proto doporučujeme navštívit odborníka. Psycholog jako nezaujatá osoba snáze nahlíží na samotnou podstatu problému a pomůže vám dostat se zpět do psychické pohody. Zvláště přínosná je jeho pomoc v případě, kdy vás trápí noční můry a děsivé vzpomínky, vše vám traumatizující zážitek připomíná, v důsledku čehož se postupně izolujete od společnosti, trpíte silnými depresemi nebo vás napadají sebedestruktivní myšlenky.