Bolesti zad, neboli vertebrogenní algický syndrom tvoří skupinu onemocnění, kde hraje zásadní roli páteř společně s vazivovým a svalovým aparátem. Po nemocech z nachlazení jsou bolesti zad druhou nejčastější příčinou návštěvy lékaře.

 Vertebrogenní onemocnění můžeme rozdělit na 2 skupiny

1. bez postižení nervových struktur – pacient do péče praktického lékaře
2. s postižením nervových struktur (kořenové syndromy, míšní léze, neurogenní klaudikace) – do péče odborného lékaře (neurologa, neurochirurga, rehabilitačního lékaře, lékaře ambulance bolesti)

Anatomie a fyziologie páteře

Páteř tvoří pohybovou osu těla, pevnou ochranu míchy a míšních kořenů. V rozvoji bolestí zad má základní význam meziobratlová ploténka, meziobratlové klouby, paravertebrální svaly (svaly podél páteře) a všechny vazivové struktury páteře (kloubní pouzdra a meziobratlové vazy). Jedná se o postižení těchto struktur v rámci degenerativních změn, které s přibývajícím věkem postihují všechny jedince. Rozvoj tohoto degenerativního procesu začíná v oblasti meziobratlové ploténky z důvodu její zhoršené výživy. V procesu urychlení degenerativních změn na páteři hraje zásadní roli porucha funkce a s ní spojené přetěžování určitých úseků páteře (například vadné držení těla, vynucená poloha při práci,…). Nejčastěji je postižena páteř bederní, dále krční a nejméně často hrudní úsek páteře. K urychlení degenerativních změn přispívají i změny vrozené (vrozená stenóza páteřního kanálu, vrozené změny v oblasti kosti křížové vedoucí k patologickému pohybu posledního bederního obratle).

Varovné příznaky, kdy by mohla být páteř postižena organickým onemocněním specifické nedegenerativní povahy (nikoliv běžné bolesti zad způsobené degenerativním procesem)

Kdy by mělo být pomýšleno na páteřní neoplazma: Pozitivní onkologická anamnéza (výskyt nádorového onemocnění v minulosti), bolest přetrvávající vleže včetně nočních bolestí, trvání bolesti déle než 4 týdny, věk vyšší než 50 let, nebo nižší než 20 let, zvýšená sedimentace erytrocytů

Kdy by mělo být pomýšlení na infekci páteře: Horečky, Imunosuprese (užívání kortikoidů, cytostatik, diabetes, HIV infekce), užívání drog, nedávno proběhlá operace páteře nebo jiný invazivní výkon v oblasti páteře, bolest přetrvávající vleže včetně nočních bolestí

Kdy by mělo být pomýšleno na trauma páteře: anamnéza úrazu, přítomnost osteoporózy, dlouhodobá léčba kortikoidy, věk nad 70 let

Kdy by mělo být pomýšleno na revmatologické onemocnění: klidové bolesti, noční bolesti, ranní ztuhlost, bolest i ztuhlost zmírněna po rozhýbání, není úlevová poloha od bolesti

Kdy by mělo být pomýšleno na závažný neurologický stav: významné oslabení svalové síly, retence moči nebo inkontinence moči, inkontinence stolice, porucha citlivosti v oblasti konečníku a genitálu

Tato onemocnění mají specifickou léčbu a patří do rukou odborného lékaře (onkologa, ortopeda, neurochirurga, infektologa, revmatologa, neurologa,…)

Diagnostika vertebrogenních onemocnění

Při běžných blokádách není nezbytné rentgenové vyšetření páteře, doplňujeme ho vždy při výskytu varovných příznaků, kdy provádíme i základní laboratorní vyšetření (krevní obraz, CRP, sedimentaci, vyšetření moči). CT vyšetření je indikováno při neúspěšné konzervativní terapii, zhoršování příznaků a zvažování operačního řešení. Magnetická rezonance je doporučena při diskrepanci klinického a radiologického nálezu, postiženích více segmentů, pooperačních komplikacích.

Léčba bolestí zad vzniklých na podkladě degenerativních změn páteře

Pohybová aktivita

Při akutním vzniku bolesti či akutním zhoršení chronických bolestí je vhodné omezit pohybovou aktivitu provokující bolest. Klid na lůžku se doporučuje jen tehdy, jeli vynucen intenzivní bolestí a maximálně na 4 dny. U bolestí krční páteře bývá účinná přechodná a intermitentní imobilizace krčním límcem. Pacienti trpící bolestmi krční páteře nemá spát na břiše! U pacientů s postižením v bederní páteři někdy uleví intermitentní nošení bederního pásu. Pacienti trpící bolestmi bederní páteře nesmí zvedat těžká břemena z předklonu, vždy z podřepu kdy se zapojují především stehenní svaly!

Manuální a fyzikální léčba

Efekt nebyl v akutním stádiu onemocnění spolehlivě prokázán. Doporučují se spíše při chronickém trvání obtíží. (masáže, trakce, aplikace chladu, tepla, ultrazvuku, laseru, transkutánní elektrické stimulace)

Medikamentózní léčba

Paracetamol v dostatečné dávce 1g (2 tablety až 4x denně) je možným lékem u akutní i chronické bolesti pro dobrou toleranci a minimum nežádoucích účinků. Účinnost jednotlivých nesteroidních antiflogistik (NSA) a myorelaxancií je podobná, v léčbě se upřednostňují modernější preparáty, které mají minimum nežádoucích účinků. Ze skupiny NSA je upřednostňován nimesulid, meloxikam. Myorelaxancia se užívají u bolestí s výrazným svalovým spasmem a přednost se dává myorelaxanciím nebenzodiazepinové skupiny (např. mefenoxalon). Další možností je léčba slabými opioidy (kodein, tramadol, DHC). Případnou léčbu silnými opioidy musí řídit lékař, nejlépe lékař ambulance bolesti. Lepší než maximální dávky jednoho léku je kombinace více léků různých skupin, tedy paracetamol s NSA, či paracetamol se slabým opioidem u pacientů s vředovou chorobou žaludku, gastritidou či pálením žáhy. Při nedostatečném účinku kombinace dvou léků je možné i současné užívání paracetamolu, NSA a slabého opioidu (např. Zaldiar což je paracetamol + tramadol až 3x denně 2 tbl a k tomu nimesulid 2x denně 1 tbl po jídle). Možné jsou též kořenové či epidurální obstřiky lokálními anestetiky či kortikoidy.

Operační léčba

Je indikována u malého procenta pacientů, kdy jsou přítomny poruchy kontinence moči či stolice, těžší parézy (poruchy hybnosti), bolesti jsou mimořádné intenzity a nejsou zvladatelné konzervativním postupem (léky proti bolesti, klidový režim) a zobrazovací techniky prokáží velký výhřez. Někdy operační léčba nevede k ústupu obtíží či dojde k její časné recidivě, proto je nutné přísné posouzení vhodnosti operačního výkonu neurochirurgem.

Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum