Při procházkách venku se může stát, že narazíme na klíště. Jakmile to zjistíme a klíště vytáhneme, nemusíme pozorovat nic, protože nebylo infikované, nebo začneme pozorovat jakési příznaky nasvědčující, že by se mohlo jednat právě o klíšťovou encefalitidu. Jde o velice nebezpečné virové onemocnění způsobující zánět mozku nebo mozkových blan.

Nakažení encefalitidou

Encefalitida způsobující zánět v mozkové oblasti je virové onemocnění. Tento vir může být přenášen nakaženými klíšťaty. Nákaza tedy může být způsobena přímým kousnutím od klíštěte. Přenos se uskutečňuje už po dvou hodinách od přisátí. Rizikové je například i vytahování klíšťat u domácích mazlíčků, protože můžeme přijít do styku s infikovaným klíštětem. Další, avšak méně častou cestou nákazy je přenos viru v nepasterizovaném mléce a v mléčných výrobcích z nakažených zvířat.

Nákazu je možné diagnostikovat z krve, kde se sleduje přítomnost specifických protilátek. Problematická je však spolehlivá diagnostika v časných stádiích, což se řeší pomocí metody PCR, která dokáže odhalit i velmi malou koncentraci viru na základě jeho genetické informace.

Jaké vývojové stádium klíštěte je nebezpečné?

Klíšťata jsou stejně jako jiní parazité až překvapivě odolná a v klidovém stádiu dokážou bez problémů přečkat nevyhovující podmínky. A jakmile začne teplejší počasí a větší vlhkost, začínají být aktivní a chtějí doplnit energii pro svůj další vývoj sáním na teplokrevném hostiteli, kam patří i člověk.

Životní cyklus klíštěte má tři fáze. Všechno začíná vajíčkem, ze kterého se vylíhne larva. Ta má velmi malé rozměry a přisává se na drobné živočichy, ale i na člověka. Jakmile se napije, odpadne a postupně zahájí přeměnu do dalšího stádia, kterým je nymfa. Ta má větší rozměry a běžně se přisává na větší zvířata i člověka. Většinou se nejčastěji setkáte právě s tímto vývojovým stádiem. Po dalším nakrmení se nymfa přemění na dospělou samici nebo samce. V sání krve dále pokračuje pouze samice, která potřebuje dostatek energie pro tvorbu v průměru 3 000 vajíček. A následně začíná celý cyklus nanovo.

Bohužel rozšíření nakažených klíšťat se v České republice stále zvětšuje a lze na ně narazit téměř kdekoliv. Nachází se také v okolních státech a v poslední době se dostávají stále více na sever. Aktivní jsou od jara až do podzimních měsíců. Nejčastěji se s klíšťaty můžete setkat na vlhčích místech, ve stínu v trávě a podobně.

Příznaky encefalitidy

První příznaky se objevují v rozmezí od 7 do 14 dnů od infekce. Obecně je většinou možné rozdělit průběh onemocnění do dvou různých fází. Proběhnout však může klidně i jen jedna fáze, nebo se imunitní systém s virem vypořádá sám a nepoznáme žádné příznaky. U první fáze je možné pozorovat projevy, které mohou být zaměnitelné s chřipkou. Jde například o bolesti svalů, zvýšenou teplotu, bolest hlavy, nechutenství, únavu, slabost. Tyto příznaky po několika dnech odezní a nastává zlepšení. Jenže tehdy se může objevit druhá fáze, která je provázená silnými bolestmi hlavy, vysokými horečkami, zvracením, světloplachostí či ztuhlosti šíje. Při přechodu do akutní fáze dochází k postižení centrálního nervového systému. Mohou se objevovat projevy nervové obrny, poruchy paměti, třes, ztuhnutí svalů, poruchy spánku a podobně. Tyto nepříjemné obtíže mohou trvat až 3 týdny.

Léčba

Bohužel cílená léčba klíšťové encefalitidy neexistuje. Při akutních fázích se řeší pouze jednotlivé příznaky a podávají se přípravky pro jejich zmírnění. Důležitý je klid na lůžku, aby nedocházelo ke zhoršení symptomů. Ve většině případů vyžaduje druhá fáze klíšťové encefalitidy hospitalizaci v nemocnici. Vzhledem k tomu, že neexistuje přímý lék na nákazu, je nejlepším řešením prevence v podobě očkování.

Pokud máte podezření na klíšťovou encefalitidu, navštivte lékaře, který vás vyšetří. To je však vše, co může udělat, protože specifický lék ani očkování fungující na vir již přítomný v organismu neexistuje. Ani hospitalizace nezlepšuje prognózu a hodně záleží na vašem organismu a imunitním systému.

Jaká je prognóza?

Pokud se onemocnění dostane do problematické druhé fáze, mohou i po odeznění příznaků zůstat trvalé následky v podobě paralýzy končetin, chronických bolestí hlavy, depresí, poruch spánku, řeči a koncentrace. Bohužel 1 % onemocnění končí smrtí.

Po prodělání onemocnění po nějakou dobu funguje získaná imunita jako ochrana před další nákazou. V případě onemocnění během mladšího věku nebývá imunita celoživotní a po uplynutí 20 let je vhodné zkontrolovat hladinu protilátek a případně aplikovat očkování. V situacích, kdy bylo onemocnění proděláno později, bývá imunita dlouhodobá až doživotní.

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Nejlepším lékem na klíšťovou encefalitidu je prevence v podobě očkování. Vakcinace je navržena pro pokrytí rizika ve střední Evropě a částečně může fungovat i na jiné kmeny viru. I přesto se však při cestování za hranice můžete setkat s formou, proti které očkování nebude funkční a nemoc propukne. Běžně se očkování doporučuje všem, ale nejvíce lidem, kteří se často pohybují v přírodě a je u nich zvýšené riziko, že přijdou do styku s nakaženými klíšťaty.

Kromě očkování je vhodnou prevencí i vyhýbat se riziku nákazy. Do přírody noste dlouhé kalhoty a používejte ochranné repelenty. Je důležité uvědomit si také to, že klíšťata nejsou pouze v lese, ale můžeme se s nimi setkat v parcích, zahradách, loukách a podobně. A pokud si náhodou všimnete, že na sobě máte klíště, neváhejte a co nejrychleji se pusťte do jeho odstranění. Nesahejte na něj nechráněnýma rukama a místo přisátí dezinfikujte.

Encefalitidou to nekončí, přečťete si o Borelioze