O kapavce slyšel pravděpodobně už každý a zatímco je mezi mladými generacemi často podceňovaná, ve světě se jí stále nedaří vymýtit. Název této nejrozšířenější pohlavně přenosné choroby na světě je odvezen od slovesa kapat. Starší generace možná znají její německý výraz „tripper“, který v překladu rovněž znamená kapat.

Kapavka je způsobována gramnegativní bakterií a projevuje se hnisavým zánětem sliznic vylučovacích a pohlavních orgánů. Někdy může také zasahovat konečník, hltan nebo oční spojivky.

Přenáší se pohlavní cestou nebo při porodu z matky na novorozence či vinou nedostatečné hygieny v rodině nakažené osoby. Kapavka je podle statistik čtvrtou nejčastější sexuálně přenosnou chorobou na světě a postihuje muže i ženy. Nejrizikovější věkovou skupinou jsou lidé mezi 15 až 35 lety věku.

Diagnostika kapavky

Obvykle používají lékaři a zdravotníci tří laboratorní techniky. První jsou barvící vzorky přímo na bakterie, druhou je detekce bakteriálních genů nebo DNA v moči a třetí je růst bakterií v laboratorních kulturách. Pro zvýšení přesnosti používá mnoho lékařů více než pouze jednoho testu.

Barvící test zahrnuje výtěr výtoku z penisu nebo cervixu. Vzorek se obarví a zkoumá pod mikroskopem. U mužů je tento test poměrně spolehlivý, u žen nemusí být negativní výsledek dostatečně průkazný.

Více se používají močové výtěry pro test detekující geny bakterie. Tyto testy jsou přesnější, než kultivace bakterií.

Příznaky a průběh

Kapavka má odlišný průběh, jedná-li se o muže, ženu či novorozence.

U mužů se projevuje hnisavou uretritidou, což je zánět močové trubice s doprovodným pálením a řezáním při močení. Muž je nucen močit častěji než obvykle, v krátkých intervalech. Močení je provázeno běložlutavým výtokem a někdy zarudlým ústím močové trubice. U drtivé většiny mužů se tyto příznaky objeví do 5 dnů od nakažení.

Nejprve se to projeví v přední části močové trubice a pokud se ihned neléčí, rozšiřuje se i do zadní části uretry, odkud pak postihuje močový měchýř a prostatu. Častou komplikací je zánět nadvarlete projevující se jeho zduřením a bolestí, zarudlým šourkem a především bolestí podél svalů šourku.

I u žen se stejně jako u mužů nejprve objeví zánět močové trubice. Močení pálí a řeže a z močové trubice vytéká hnisavý výtok. Ten zároveň vyvolává zánětlivé podráždění sliznic v oblasti malých a velkých stydkých pysků. Další komplikací bývá zduření ústí děložního hrdla, zánět pobřišnice a sliznice děložní, případně další záněty v oblasti pánve. Inkubační doba bývá u žen delší než dva týdny. Z hlediska nebezpečí rozšíření této choroby a nákazy dalších osob, je skutečnost, že asi u 75% postižených žen se žádné příznaky neprojeví.

Léčení

Při terapii se doporučuje klid na lůžku, u mužů jsou kromě antibiotik důležité a účinné také protizánětlivé obklady na šourku. Nejúčinnějšími antibiotiky jsou cefalosporiny, ceftriaxon, ciprofloxacin a spektrinomycin. Zánětlivé onemocnění pánve se léčí kombinací antibiotik.

Zhruba jeden až dva dny po ukončení léčby je třeba provést bakteriologické vyšetření, které je nutno opakovat ještě dvakrát v týdenních intervalech. U mužů po masáži prostaty, u žen, které nejsou těhotné, je jedno z řady vyšetření prováděno v průběhu menstruace.

Před zahájením léčby a čtyři měsíce po jejím ukončení se provádí sérologické testy na syfilis a HIV. Teprve při negativním klinickém, bakteriologickém a sérologickém vyšetření je nemocný člověk považován za vyléčeného a po čtyřech měsících je vyřazen z evidence.