Říká se, že ve zdravém těle je zdravý duch. Duševní a fyzické zdraví jsou nádoby spojené a jedno ovlivňuje druhé. Ale co vlastně duševní zdraví je? Mohli bychom ho jednoduše nazvat opakem duševní nemoci. Ale myslím, že každý člověk o něm má také svou subjektivní představu. Pojďme se podívat trochu blíž na některé faktory, které s duševním zdravím úzce souvisí.

Zdravý rozum

Jedním z nich je určitě rozum. Pokud se člověk v životě rozhoduje rozumně a rozumně jedná, mohli bychom o něm říci, že je duševně zdravý. Jenže právě v této oblasti panuje někdy docela zmatek. Co se jednomu jeví jako rozumné, druhému se zdá někdy bláznivé. Rozum nejde strčit do škatulky a nemůžeme všichni žít podle jedné šablony. Dát si frťana na zahřátí, když člověk někde mrzne, může být naprosto rozumné. Dát si frťana pokaždé, když rtuť teploměru klesne k nule, už rozumné opravdu být nemusí. Co je tedy měřítkem rozumného chování? Za rozumné rozhodnutí a chování lze považovat takové jednání, které prospěje více oblastem života a způsobí minimální škody. Proč by to mohla být pravda? V životě každého člověka jsou situace, kdy nemůže vyhovět všem. Například potřebuje nutně dokončit zakázku pro klienta a zároveň by se měl jít podívat na koncert své dcery. Co je v takovém případě správné či rozumné? Pokud by jakékoli zpoždění zakázky mělo znamenat, že přijdeme o důležitého klienta a příjmy, v důsledku by to poškodilo i naši rodinu. Takže by bylo lepší zakázku dokončit a dceři se omluvit. I když bude zklamaná, bude to v této situaci menší zlo. Pokud lze zakázku dokončit následující den, bude rozumnější splnit slib dceři a jít na její koncert. Stejně tak bude člověk, který chce v životě skutečně něčeho dosáhnout, pravděpodobně souhlasit s tím, že je třeba hodně pracovat. A je to rozumné. Drobný háček může být v tom, že pokud potom člověk pracuje od rána do noci, nemá vůbec čas na sebe ani svou rodinu a zanedbává své zdraví, tak to rozumné přestává být. Ze života takového člověka se dříve či později vytratí radost a život se mu začne rozpadat pod rukama. Když dokáže hodně pracovat, ale zároveň si najde čas na rodinu, jídlo, spánek i nějaký ten pobyt na čerstvém vzduchu a pohyb, pak se bude jeho život postupně ve všech oblastech zlepšovat. Možná nedosáhne raketového růstu své kariéry, ale stabilně bude ve všech oblastech svého života růst. Takže při jakémkoli rozhodování bychom se měli podívat na to, co daná věc přinese všem, kterých se nějak dotkne. Ať už jde o nás osobně, naši rodinu, naše přátelské a pracovní vztahy, ale třeba i přírodu a svět jako takový. Podle situace.

Vrátím-li se k pravidlu Ve zdravém těle zdravý duch, i tady potřebujeme pro skutečně zdravý způsob života rovnováhu. Pokud bude člověk extrémně dbát o své zdraví a nebude vůbec dbát o duchovní či mentální rozvoj, může se dostat do nejrůznějších potíží. Budou situace, v nichž si nebude vědět rady, může být nepříjemný, trpět úzkostmi či jinými mentálními potížemi. A naopak člověk, který si bude myslet, že vše vyřeší prací na svém duchovním rozvoji, může natolik zanedbávat svou tělesnou schránku, že fyzicky onemocní.

Rozlišování

Ale pojďme se teď vrátit k duševnímu zdraví. Jeho dalším faktorem je schopnost rozlišovat. Může to sice znít zvláštně, ale ve skutečnosti je to možná faktor naprosto základní. Protože schopnost rozlišovat je nutná také pro rozumné rozhodování a posouzení důsledků vlastních rozhodnutí. Co míním schopností rozlišovat? Nejde jen o to, rozlišit správné od nesprávného. Jde o to jasně vidět, co je podobné, co je stejné a co se liší. Když se například díváme na politickou scénu, zejména českou, pak máme tendenci říct, že všichni politici kradou a všem jde jen o koryta, a tak je hodit do jednoho pytle. Výše uvedené může dokonce platit i pro velkou většinu, ale i přesto budou vždy existovat lidé, kteří jdou do politiky s čestnými úmysly, s chutí něco změnit a zlepšit. A pokud chceme dobře žít, potřebujeme ten rozdíl vidět. Může v tom pomoci vzdělání, dostatek informací a také schopnost méně poslouchat a více se dívat na to, co je za kým opravdu vidět. Jaké má výsledky? To se samozřejmě netýká ani zdaleka jen politiky, ale života obecně.

Nelogické reakce a přesvědčení

Jedna z věcí, která narušuje naši schopnost jasně rozlišovat, jsou špatné zkušenosti. Pokud se například v lásce párkrát spálíme, naše schopnost partnerovi věřit může být značně oslabená. A zároveň sebemenší chyba ze strany našeho nového partnera znamená v naší mysli to samé, co jsme už zažili. A někdy nemusí jít ani o chybu. Pokud vám třeba byla manželka nevěrná a posílala po večerech svému milenci sms zprávy s vysvětlením, že píše kamarádce, pak nevinná večerní sms vaší nové přítelkyně její kamarádce může vyvolat podezření a někdy dokonce až jistotu, že má určitě milence. A to pak může opět ovlivnit nejen náš duševní stav ale také fyzický. Člověk se může začít zbytečně trápit a díky tomu třeba i nadměrně pít či začít trpět nespavostí a na světě je další problém. Příkladů toho, jak člověk nerozlišuje, je samozřejmě mnoho. Hodně takových věcí je založeno na prožitcích, které jsou uloženy v našem podvědomí. Přesněji řečeno v naší mysli, ale ne na vědomé úrovni. Naše mysl totiž v takových prožitcích identifikuje jednu věc s druhou. Pokud vás například vezla ambulance s těžkým úrazem nohy do nemocnice, ve vaší mysli se bolest nohy rovná bílému plášti lékaře, houkání sanitky a slovům saniťáka: „To nestihnem,“ i když mohl zrovna telefonovat své přítelkyni a jeho prohlášení se vůbec netýkalo vás. A stejně tak se tato slova rovnají bílému plášti a houkání sanitky, atd. Později v životě může tato identifikace způsobit, že když uvidíte bílý plášť, rozbolí vás noha. Při houkání sanitky můžete mít pocit, že něco nestihnete a rázem se ocitnete ve stresu. Takže neschopnost jasně rozlišovat může mít hlubší kořeny a může náš život ovlivňovat i přes naši snahu vše správně zvládnout. V této oblasti bychom mohli jít ještě dál. V rozlišování nám mohou bránit také naše minulá rozhodnutí. Pokud někdo dospěl v životě k jednoznačnému závěru, že „všechny učitelky jsou blbé“, pak může jednoho dne potkat ženu svých snů, ale bohužel učitelku. A dokud se nedozví její povolání, bude mít pocit, že potkal tu pravou, že už nikdy nikoho nebude tak milovat a že je prostě úžasná, skvělá a nádherná. Ve chvíli, kdy mu prozradí, že je učitelka, možná bude zprvu mít jen malinko nepříjemný pocit. Ale postupně ji může začít vnímat jinak. To, co se mu jevilo jako krásné, je najednou trochu divné. Když to zkrátím, začne ji vnímat skrz svůj závěr „všechny učitelky jsou blbé“, aniž si toho bude vědom. Takže čím vyšší schopnost rozlišovat člověk má, tím rozumnější jsou jeho rozhodnutí, tím schopnější je měnit svůj názor a přijmout i jiná hlediska.

Myšlení a činy

Dalším faktorem pro zachování jak duševního tak fyzického zdraví, je schopnost v každé situaci něco udělat. Dovolte mi malé vysvětlení. Člověk, který neřeší problémy, přehlíží věci, které by měl řešit, se snadno dostává do potíží. Což v důsledku vede ke stresu, někdy až k apatii a díky tomu i k nemoci. Člověk může propadnout depresi a může nabýt pocitu, že se svým životem a situací nemůže udělat vůbec nic. Proto je důležité řešit problémy včas. Když se objeví nebo když jsou ještě malé. V té době může být sice nepříjemné se jimi zabývat, ale je snazší je vyřešit a člověk je tak nenechá narůst do obřích rozměrů. To platí pro vztahy, práci ale i fyzické zdraví. Když při prvních známkách nemoci zajdeme k lékaři, může být řešení velmi jednoduché. Když se něco zanedbá, řešení s sebou může nést další problémy – dlouhodobá pracovní neschopnost, hospitalizace atd. Proto zdravý duch a rozum neznamená jen správně a pozitivně myslet, ale také podle toho jednat. I když člověk neví přesně, co udělat, je lepší udělat alespoň něco, než neudělat nic.

Co bychom měli dodržovat, abychom měli zdravého ducha?

1. Používat rozum. Každé naše rozhodnutí zvážit z hlediska jeho prospěšnosti pro všechny oblasti našeho života. A myslí se tím dlouhodobé hledisko. Z krátkodobého hlediska může být rozumné třeba vykrást banku. Ale v důsledku to ohrožuje náš vlastní život (můžeme skončit ve vězení a minimálně se budeme muset schovávat a budeme se bát), ohrožuje to naši rodinu, protože i ta může být nakonec pronásledována policií a pokud nás zavřou, bude si muset poradit bez nás a nemusí dopadnout právě dobře atd.

2. Zvýšit svou schopnost rozlišovat. Hodně pomůže dívat se na činy lidí a jejich důsledky. Neposuzovat lidi a věci na základě povrchních informací či pouhého prvního dojmu.

3. Udržovat rovnováhu. Pečovat o všechny oblasti svého života.

4. Nenechávat věci dojít příliš daleko. Řešit problémy, když přijdou.

5. Je dobré mít celoživotní vzdělání a práci na sobě jako přirozenou součást života.

6. Výbornou prevencí nechtěných reakcí a emocí je o sebe pečovat. Dobrá strava, vitamíny, minerály, dostatek spánku a pohyb.

Milena Bildová, osobní koučka a terapeutka Praha