Ještě nedávno se předpokládalo, že čím větší a náročnější cíle budou rodiče svým dětem pokládat, tím budou děti úspěšnější ve svém životě, tím toho dosáhnou více a budou cílevědomější. Tímto směrem poukazovaly mnohé studie. Je to ovšem opravdu tak? Neplatí to pouze pro některé děti? Nové výzkumy – nové názory – nové výsledky. Ukázalo se, že ne vždy jsou rodičovská očekávání tím pravým pro posílení dětského ducha a samostatnosti.

Jsou kladené cíle realistické?

Mnozí rodiče by si v dnešní době měli položit tuto otázku. Neklademe na své děti příliš velké nároky? Je vůbec v jejich silách splnit to, co po nich vyžadujeme? Bohužel ne každý rodič má dostatečnou sebereflexi k tomu, aby si na tyto otázky odpověděl pravdivě. Stává se, že děti, které nemají dostatečné rozumové schopnosti na vystudování střední školy a je pro ně vhodné například se jít vyučit, jsou naopak rodiči hnány na školy, jako jsou gymnázia apod. Má toto snažení nějaký význam, nebo jsou děti tímto připravovány o dětství a příjemné prožitky ze školních let?

Záleží na možnostech

V případě, že rodiče znají své děti dostatečně dobře a pokládají jim tím pádem realistické cíle, které jsou děti schopné s určitým vyvinutým úsilím splnit, pomáhá to dětem k dosažení lepších výsledků. V případě, že jsou aspirace rodičů přehnané, toto pravidlo ovšem neplatí. Děti, na které je vyvíjen příliš velký nátlak a cíle na ně kladené jsou pro ně nedosažitelné, naopak klesají ve školním výkonu a jejich výsledky nejsou tak dobré, jako by byly, kdyby jejich rodiče měli malé či alespoň realistické očekávání. A není se čemu divit. Představíme li si situaci, kdy jsou po dítěti vyžadovány výkony, které nejsou v jeho silách, jen málokteré dítě vydrží tento nátlak a skutečně se snaží výsledků dosáhnout. Naopak je pravděpodobnější, že takové dítě spíše rezignuje na veškerou snahu, neboť pravděpodobně dříve než rodiče pochopí, že požadovaná nerealistická očekávání nejsou v jeho silách.

Co s rodiči?

V některých školách v USA je součástí programu na zlepšování školních výsledků také práce s rodiči. Cílem je, aby rodiče měli dostatečné aspirace na děti a tím zvyšovali úroveň jejich školních výsledků. Dle aktuálních výzkumů, by ale bylo vhodnější, aby se tyto programy zaměřily spíše na realistické nahlížení rodičů na výkony jejich dětí. Aby lépe své děti poznali a dokázali jim stanovit takové cíle, které jsou pro ně realistické a zároveň lákavé. K tomu je ovšem potřeba opravdové poznání dítěte s jeho klady i zápory a s jeho možnostmi. Místo kladení nesplnitelných cílů by tedy bylo lepší zaměřit se na práci s rodinnou jako celkem a vzájemné poznávání.

Rozdíly mezi dětmi

Svou roli hraje i osobnostní nastavení dítěte. Některé děti nejsou výkonově naladěné, školní výsledky je nezajímají a mají rádi svůj klid a pohodu. Kolikrát i přes veškerou snahu rodičů je lze velmi málo namotivovat, neboť jim stačí nepozorovaně procházet školní docházkou a nepotřebují k tomu být třídní premianti. Naproti tomu existují děti, kterým na známkách a školních výkonech velice záleží. Mnohokrát je velmi trápí, pokud nedosáhnou toho, co si stanovili a nemusí se jednat o cíle rodičů, ale i o jejich vlastní. Stává se, že dítě samo má nastavenou určitou laťku, kterou by rádo dosáhlo, ale není to v jeho možnostech. Rodiče o tomto problému mohou vědět a přes veškerou snahu o utváření realističtějšího očekávání samotného dítěte, se změna nemusí dařit. Což bývá kolikrát větší problém – změnit osobnostní nastavení dítěte, které je zaměřeno na výkon bývá těžší než změnit nerealistická očekávání rodičů.

Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum