Většina infekčních nemocí je dnes léčitelná, stále však bohužel existují i takové, na které je současná medicína krátká. Problém nastává v okamžiku, kdy se objeví aktivní kmen takové infekce a ta se začne masově šířit. Historikové nám dávají za pravdu v tom, co podobné epidemie dokážou a jenom vděčíme osudu za to, že mor nebo španělská chřipka již (snad) patří minulosti. Bohužel, strašáci v podobě masových nákaz ještě ani zdaleka ze světa nevymizeli a zřejmě ani jen tak nevymizí.

Právě v těchto dnech se o tom přesvědčujeme sledováním zpráv, které každodenně přicházejí z černého kontinentu. Čtyři tamější země zasáhla epidemie eboly, jedné z nejnebezpečnějších infekčních onemocnění vůbec. V následujících řádcích si upřesníme, o co přesně jde. Ebolu, nebo také krvácivou horečku, způsobují viry, antibiotika jsou tedy proti ní bezmocná.

Konkrétním viníkem je zákeřný nitkovitý virus ze skupiny RNA virů, tak miniaturní, že ho nelze pozorovat ani pod klasickým mikroskopem (je potřeba ten elektronový). Náleží do skupiny filovirů, které mají na svědomí právě krvácivé horečky (kromě eboly ještě tzv. virus Marburg). Vyskytují se v afrických pralesích, což představuje příznivé prostředí pro jejich genetickou variabilitu. Dokážou rychle překonávat druhové bariéry, takže se snadno přenášejí např. z kaloňů na primáty a odtud člověka.

Známe celkem pět druhů eboly (podle místa, kde se vyskytují), z toho tři jsou schopny napadnout člověka, zbylé dva kmeny „se spokojí“ se zvířaty. Virus eboly byl poprvé zaznamenán teprve nedávno, v roce 1976, v dnešní Demokratické republice Kongo (dříve Zair). Jméno dostal podle místní řeky. Od té doby však bohužel nedošlo na poli boje proti této infekční chorobě k žádnému významnějšímu pokroku. Nemoc stále vítězí s dramaticky vysokým číslem: až 90% mortalitou.

V aktuálně probíhající epidemii podle údajů WHO již onemocnělo na dva tisíce lidí, z nichž více než polovina nákaze podlehla. To je vůbec nejvyšší počet nakažených ze všech epidemií eboly, které v minulosti vypukly. Ebola se v současné době vyskytuje v Libérii (která je na tom ze všech postižených států nejhůř), Sierra Leone, Nigérii a Guinei. Diagnostikovat ebolu ovšem není snadné.

Příznaky eboly

Počáteční příznaky jsou totiž poměrně neurčité – projevuje se horečka, celková tělesná slabost, bolesti hlavy a kloubů, nebo např. zčervenání očí. Takové symptomy tedy odpovídají například „obyčejné“ chřipce. Teprve po částečném rozvoji nemoci se přidává zvracení, průjmy, vyrážka, selhání funkce vnitřních orgánů a také tolik obávané krvácení z tělesných otvorů.

Inkubační doba eboly je 2 - 21 dnů a spolehlivou jistotu, že došlo k nákaze, nám dají pouze laboratorními testy. Samotné provedení testů s sebou však nese značné riziko, neboť musejí být dodržována extrémně vysoká bezpečnostní opatření (pracovat s virem ebola lze pouze v laboratořích se 4. stupněm bezpečnosti), aby nedošlo k přenosu nákazy na zdravotníky. Ebola se přenáší kontaktem s tělními tekutinami, zejména krví, slinami, výkaly, zvratky atd.

Léčba Eboly

Léčba eboly je, jak již bylo řečeno, téměř nemožná – virus jen zanedbatelně reaguje na v současnosti dostupná prostatika nebo interferony (rostlinné hormony se silnou antivirovou aktivitou). Ve vývoji jsou tři léčiva, ani jedno z nich doposud neprošlo povinným testováním na lidech. U dvou z nich však Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použít je i přes tento nedostatek. Pracuje se také na vytvoření vakcíny.

Léky, které mají lékaři v současné době k dispozici, ještě neprošly testováním na lidech a jejich použití je pouze experimentální.

V současné době tedy neexistuje légalně dostupné ani očkování ani lék !!!

Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum