Alzheimerova choroba

V Hradci Králové proti Alzheimerovi patentovali nedávno nový lék...

Hlava a její nervový systém, to je otázka sama pro sebe – ale co když vašeho blízkého postihne civilizační nemoc dnešní doby, kterou určitě Alzheimerova nemoc bez diskusí je? Je to jedna z nemocí, která se bohužel čím dál více dostává do povědomí lidí, protože je všude kolem nás. Vidíme čím dál více seniorů v domovech důchodců, kteří ani pořádně neví, jak se jmenují a nepoznávají své přibuzné, kteří za nimi chodí. A co víc, jsou agresivní a stávají se nebezpeční sami sobě i pro své nejbližší okolí. Alzheimerova choroba je něco, z čeho mám čím dál větší strach. Narazila jsem na ni u babičky mé kamarádky. Kdysi čilá žena zapomínala, co jsme se bavili před půl hodinou a dávala mi pořád stejné otázky. Působila zmateně a nebyla schopna si ani sama dojít nakoupit nebo vytočit nějaké nové telefonní číslo. Dokonce se jim jednou zatoulala a oni ji museli celá rodina nahánět po vesnici, naštěstí nebyla daleko, ale divila se, kde je a nemohla se dostat domů. Alzheimerovou chorobou trpí na světě asi miliony lidí a degenerace mozkových buněk vede k těžké ztrátě paměti, zmatenému uvažování a také ke změně osobnosti. Stav takého člověka se pořád zhoršuj a nakonec skončí smrtí. Od prvních příznaků může žít ještě i deset a více let. Vím o ní to, že se týká hlavně lidí, kteří dosáhli aspoň šedesáti pěti let, a dokonce prý může být dědičná. Dokonce i ojediněle propuká mezi čtyřicátým a padesátým rokem věku. A co mě mrzí, je to, že tuto nemoc není možné teď vyléčit, i když probíhají zkoušky nových léků, které by ji měly zpomalit. A zpátky k babičce mé kamarádky - Ani s její tělesnou hygienou to nebylo nejlepší, dokonce začala trpět stihomamem, že jí všichni křivdí, chtějí jí ublížit a kamarádka se jen děsí doby, než babička začne ztrácet paměť úplně a nebude sama schopná fyzických schopností a bude vyžadovat trvalou péči. Máte někdo podobný problém, a jak ho řešíte? Staráte se o takového člověka, nebo už to nezvládáte a dáváte ho do ústavu? Je to sice drsné k někomu, kdo se o vás v mládí staral a dával vám svou lásku, ale je vůbec v silách rodiny se o takového člověka postarat a neohrozit při tom svoji vlastní rodinu – její bezpečnost a zodpovědnost za to, co by se mohlo stát v budoucnosti – ať už ztráta příslušníka rodiny, nebo to, že by mohl nechtě někomu ublížit. Jaké kroky jste volili, když jste se dozvěděli o tom, že váš blízký rodinný příslušník trpí touto hroznou nemoci? Navštívili jste lékaře nebo jste se přímo objednali ke specialistovi? A jak to máte doma zařízené – máte pryč věci, o které by se nemocný mohl zranit? A zvládáte být na svého seniora trpěliví?