Od kdy děti nechat chodit po venku samy?

Schwabka napsal: Určitě dobře. Ona má ještě 4 další děti, tak to holt tak neprožívá. A navíc bydlí na vesnici, kde je to takové klidnější, ne ve městě. A malýho pouští jen na zahradu, to ne ze by sám coural po ulici

Tak to jste mě uklidnila. Už jsem se lekla, že chodí sám někde mezi auty nebo cizími lidmi a že se pak sám vrací ven, to by bylo tak na sociálku. Tak to je jiná věc, pokud mají zahradu a on si tam pohraje, tak nech si pohraje, však na něj ostatní sourozenci dohlédnou.

Schwabka napsal: Jedna moje známá má malé dítě, jsou mu dva roky, a prý je hrozně rád venku. Tak vždy když je aspoň trochu rozumné počasí, tak ho vypustí ven, a malý si tam hraje sám a ona je celkem v klidu.

No to si nedokážu sama dobře představit. Já se na své děti třesu, když jsou chvilku venku, než vynesu nákup nahoru. A ne tak od dvou let, kdy dítě samo nemá z věcí ještě rozum, ho nechávat delší dobu venku.

Určitě dobře. Ona má ještě 4 další děti, tak to holt tak neprožívá. A navíc bydlí na vesnici, kde je to takové klidnější, ne ve městě. A malýho pouští jen na zahradu, to ne ze by sám coural po ulici

Schwabka napsal: Jedna moje známá má malé dítě, jsou mu dva roky, a prý je hrozně rád venku. Tak vždy když je aspoň trochu rozumné počasí, tak ho vypustí ven, a malý si tam hraje sám a ona je celkem v klidu.

Tak to je celkem síla, to je ona asi dost klidná matka, to bych si teda někde na městě neriskla, to mi to přijde pro děti jako džungle a je tam daleko víc nebezepčí než na dědině. A jinak je jaká matka, stará se o dítě dobře?

Jedna moje známá má malé dítě, jsou mu dva roky, a prý je hrozně rád venku. Tak vždy když je aspoň trochu rozumné počasí, tak ho vypustí ven, a malý si tam hraje sám a ona je celkem v klidu.

Schwabka napsal: My když byli malí, jezdili jsme k babičce na vesnici a byli jsme venku celý den. Dneska když se nad tím zamyslím, tak se skoro divím, že jsme to přežili. Dřív se rodiče asi tolik nebáli nebo co. Prostě jsme se poflakovali po vsi, rodiče o nás celý den nevěděli a nikdy se nikomu nic nestalo. Určitě jsme byli dost malí, ale je fakt, že nás bylo hodně a různého věku, takže jsme se asi nějak ohlídali navzájem.

Přesně tak, za našich mladých let jsme došli domů, jenom když už jsme měli strašný hlad, to jsme se najedli a pokračovali jsme do večera v naší krasojízdě po dědině a nikoho nenapadlo, že nás nevidí, a že by se mohlo něco stát nebo něco.

My když byli malí, jezdili jsme k babičce na vesnici a byli jsme venku celý den. Dneska když se nad tím zamyslím, tak se skoro divím, že jsme to přežili. Dřív se rodiče asi tolik nebáli nebo co. Prostě jsme se poflakovali po vsi, rodiče o nás celý den nevěděli a nikdy se nikomu nic nestalo. Určitě jsme byli dost malí, ale je fakt, že nás bylo hodně a různého věku, takže jsme se asi nějak ohlídali navzájem.

Tak když se bojíš a nenechala bys je sama venku, tak si klidně počkej, až sama zjistíš, že už se tak stranš nebojíš. Jsi matka, a tak sama víš, co v nich máš a kdy jim můžeš důvěřovat. Nenech se zmást okolím, ty jsi matka, tak musíš sama nejlíp vědět, kdy si to můžeš dovolit.

Toho se ještě bojím, nechat je bez dozoru lítat po venku. Ale je spousta takových dětí, kteří tak vydrží běhat venku samy, aniž by se o ně rodiče starali a obávali se o ně. Možná jsem upjatá matka a bojím se, abych děti nevedla svým jednáním k nesamostatnosti. Ale snad mám na takové obavy ještě čas.

Tak za mě to bylo teda úplně jiné, protože naše děti lítali po zahradě a za zahradou už od malinka, ale já jsem věděla, kde jsou, protože jsem je viděla oknem z kuchyně, i když vyletěli potom za záhumenku, tak tam nebyly vidět. Ale já jsem se o ně jaksi vůbec nebála, nebylo slyšet o nějakých úchylech nebo tak.

Protože mám dvě malé děti, jedno už předškoláka, po prázninách školáka. Tak se čím dál víc bere do popředí otázka, kdy ji nechat si samou hrát venku? Žijeme na vesnici, takže máme asi lehčí rozhodování, než kdybychom žili ve velkém městě. Ale bojím se, aby se jí něco nestalo, aby jí někdo neublížil. Od kdy jste dali svým dětem volnost pohybu?