Chutné bylinky

My chodíme na medvědí česnek, roste u vody někdy koncem dubna a začátekm května, takže je to taková chutná věc. Dáváme si ji na chleba s máslem, ale taky jsme se pokoušeli o další recepty: je z něj dobrý i špenát a dáváme ho místo česneku do salátů. Skladujeme ho v mrazáku.

Na internetu jsem našel zajímavý článek...

Mochna husí

Vytrvalá rostlina s tenkou plazivou lodyhou a drobnými žlutými kvítky roste nejčastěji na vlhkých místech. Najdete ji obvykle při okrajích cest a také u železničních tratí. Listy, které se hodí pro kuchyňské použití, se sbírají od dubna až do října.

Mají výraznou kořenitou chuť, která dá šmrnc zeleninovému vývaru. Dají se také přidat do sýrových pomazánek nebo do salátů. Mochna husí okoření sýrovou pomazánku i salát. Dá se ale také povařit nebo podusit, například na olivovém oleji.Listy mochny se nejčastěji používají syrové, můžete je však také povařit nebo podusit na olivovém oleji. Dá se z ní také připravit polévka se základem z jarní cibulky, do níž kromě mochny přidáte také libeček, žloutek a trochu smetany.

V bylinkářství má mochna bohaté využití: v koupelích nebo obkladech ji léčitelé používali na špatně hojící se rány, odvar se dá také kloktat při bolestech sliznice v dutině ústní. Při vnitřním použití mochna podpůrně působí nejen protizánětlivě, ale také k tlumení průjmů, k uvolňování stahů hladkého svalstva či k mírnění stahů v gynekologické oblasti. Zlepšuje také trávení, neboť podporuje vylučování žaludečních šťáv.

Řeřišnice luční

Bylinka lehce peprné chuti kvete od dubna do června. Během tohoto období se sbírají listy i květy, než řeřišnice začne kvést, tak pouze mladé listy. Místa jejího výskytu jsou rozmanitá, dá se najít v lužních lesích a u potoka, ale i na horských loukách.

Ostrá chuť řeřišnici předurčuje k tomu, aby kořenila rozličné druhy bezmasých pokrmů. A to nejen jarní tvarohovou pomazánku nebo netradiční bylinkové máslo, ale třeba i vaječná jídla. Řeřišnice luční. Listy můžete nasekat do omelety, vyrobit z nich smetanovou omáčku k rybě nebo jimi ozvláštnit chlupaté knedlíky.

Tahle peprná bylinka není jen chutná, bylinkáři jí připisují i léčivé schopnosti. Obsahuje množství vitaminu C a hořčičné silice, díky čemuž zmírňuje revmatické potíže a také pomáhá čistit krev.

Při sběru si řeřišnici luční s jinou bylinou spletete těžko, jediná možná záměna je s řeřišnicí hořkou. Ta má ovšem čistě bílé květy. A i kdybyste rostliny náhodou zaměnili, nic se neděje. Řeřišnice hořká je také jedlá, jen má hořčí chuť než její luční příbuzná.

Bršlice kozí noha

Silná dutá lodyha a výrazná členitá květenství – to jsou typické znaky, podle nichž poznáte bršlici kozí nohu, zvanou lidově také kerhák, či kerhátek. Tomuto plevelu z čeledi miříkovitých se daří zejména na zanedbaných zahradách, najdete jej však také na březích potoků, při okrajích les a cest či ve vlhkých křovinách. Bršlice kozí noha.

Nejsnáze si ji můžete splést s děhelem lesním, který je taktéž jedlý, od podobných jedovatých rostlin se bršlice liší trojhrannými řapíky a širokými lístky.

Z bršlice léčitelé tradičně používají oddenek a listí, obklad z nich má uklidňující účinek. Používal se proto při tišení příznaků dny. Bršlice kozí noha má vysoký obsah vitamínu C, provitaminu A a minerálních solí. I proto se skvěle hodí do salátů.

Mladé lístky světle zeleného odstínu nasbírané na jaře dají salátu lehce nasládlou chuť. Pokud chcete v kuchyni používat starší listy, které mají tmavší odstín, zbavte je řapíků a spařte. Nebo je můžete podusit na másle a použít třeba spolu s goudou jako náplň do pečené brambory.

Violka vonná

Výrazná vůně tmavě modrofialových květů je znakem, podle nějž violku vonnou snadno rozpoznáte od jejích planých příbuzných. Bylinka zvaná lidově fialka kvete od března do května, nejčastěji na ni narazíte v listnatých lesích, křovinách a u plotů. Violka vonná.

Kvítky je třeba otrhávat opatrně, abyste ze země nevytrhli celou rostlinku. Hned po sběru je dobré květy uložit do plastové nádoby, aby neztratily svoji výraznou vůni. Jedlé jsou květy i listy violky. Z listů je možné připravit polévku, nejlépe v kombinaci s dalšími bylinkami jako sedmikráska či popenec.

Květy je nejlépe zachovat syrové, přidejte je třeba do salátu. V malých množstvích můžete květy také aromatizovat nápoje či moučníky. Delikátní chuť má violkový ocet. Hrst květů stačí zalít půl litrem bílého vinného octa a za dva až tři týdny máte netradiční zálivku na saláty.

Na sladko můžete z violky připravit nejen dezerty, ale i bowli. Na ni potřebujete cukr a bílé víno, v němž květy smíchané s cukrem na hodinu naložíte. Výsledek je možné ještě zjemnit šumivým vínem.

Potočnice lékařská

Vodní trvalka s dutým dlouhým stonkem a bílými kvítky vytváří rozsáhlé porosty v pomalu tekoucích chladných vodách. Potočnice lékařská.Kvete od května až do srpna, použít ji můžete při přípravě salátu, zeleninových jídel, polévek, omáček či nákypů.

Listy je před použitím dobré důkladně omýt, neboť na nich často sedí larvy hmyzu či drobní plži. Ostrá chuť listů potočnice se zjemňuje vařením, jemnou polévku kupříkladu připravíte ze zeleninového vývaru, bílého vinného octa a sladké smetany.

Naopak v ostřejším salátu můžete potočnici zkombinovat s ledovým salátem, mrkví, jablky, vlašskými ořechy a trochou citronové šťávy.

Česnek medvědí

Košatá rostlina s výrazným česnekovým odérem se během posledních let stala jedním z nejoblíbenějších kuchyňských plevelů. Česnek medvědí. Oválné listy můžete nasbírat na vlhkých místech - v Praze se dá najít třeba v Divoké Šárce, na Valašsku pokrývá hřebeny Bílých Karpat.

Při sběru této bylinky pozor. Rizikem je její podobnost s jedovatou konvalinkou – rozdíl je především v listech. Medvědí česnek má spodní stranu listů matnou, zatímco ty konvalinkové jsou lesklé.

Pokud se rozhodnete z medvědího česneku vařit, nekladou se meze fantazii: můžete jím ochutit risotto, pomazánku, použít ji jako přílohu k masu či třeba koření do gratinovaných brambor. Dávejte při přípravě pozor pouze na jednu věc: listy je třeba krájet, nikoliv sekat: v druhém případě by zhořkly.