Vrbovka z čeledi pupalkovité je dnes znovu objevená bylina doporučovaná i samotnými urology na onemocnění předstojné žlázy, neboli prostaty. Vrbovka malokvětá dosahuje výšky až jeden metr, jedná se o bylinu vytrvalou. Má malé, obvykle bílé květy, vyskytují se však i různé odstíny červené. Semena vrbovky jsou malá a na vrcholu mají chmýr, pomocí kterého se šíří.

 Použití vrbovky

• Při všech onemocnění prostaty,
• včetně nádoru prostaty a jejího ochranného působení 
• při chorobách ledvin 
• při močového měchýře,
• při rakovině močového měchýře,
• pro hojení ran

Vrbovku můžete také znát jako pejří, vrbina, Ivanův čaj, ohnivá bylina, nebo vrbka. V Tyrolsku je vrbovka nazvána "Frauenhaar" (ženský hlas).

Existuje asi 200 druhů vrbovky, mnohdy pokládané za plevel a mohou být i velmi jedovaté, avšak blahodárné účinky jsou prokázané pouze u vrbovky malokvěté. Z vrbovky se užívá list, květ i kořen. Obsahem biologicky aktivní látky (myricetin, kaempferol, quercetin,,lektiny a sitosteroly), které příznivě ovlivňují činnost prostaty. Působí protizánětlivě, protiedematózně a antimikrobiálně. Po ulomení poloviny stonku ještě jednou nebo i dvakrát obroste. Při sběru se tedy chovejme šetrně.

Vyskytuje se na rumovištích, okrajích potůčků, náspů, strání, lesů a lesních pasek. Má ráda kamenité půdy s vyšším obsahem dusíku. Ikdyž se s ní setkáme na celém území ČR, nejvíce se vyskytuje v podhorských oblastech.Vrbovku nejčastěji najdeme v zastíněných stanovištích s dostatečnou vlhkostí.

Sbíráme pouze horní polovinu natě, aby mohla dál růst a tvořit semena. Při sběru vrbovky malokvěté si musíte dávat hlavně pozor na záměnu vrbovkou velkovětou, ta je totiž pro léčbu prostaty a močového ústrojí téměř bezcenná.

Vrbovka malokvětá je účinná při zánětech  urologického traktu obvykle s dalšími bylinami podle povahy potíží, nejčastěji s medvědicí, brusinkou, zlatobýlem, truskavcem, blešníkem, přesličkou anebo břízou.

Již veleznámá bylinkářka Maria Treben ve své knize Zdraví z boží lékárny píše o vrbovce

 „Vrbovek je však velmi mnoho a to vyvolává určitou nejistotu. Mezi léčivé náleží tyto: vrbovka růžová (Epilobium roseum), vrbovka malokvětá (Epiloblum parviflorum), vrbovka horská (Epilobium montanum), vrbovka koplnatá (Epiloblum lanceolatum), vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), vrbovka chlumní (Epilobium collinum), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), vrbovka drchničkolistá (Epiloblum anagallidifolium), vrbka Fleischerova (Chamerion fleischeri).

Léčivé vrbovky poznáme podle jejich malých květů, které jsou červenavé, bledě růžové a někdy takřka bílé barvy. Sedí jako přibité na podlouhlém, úzkém semeníkovém lusku, z něhož po rozevření vyletují semena nesená bílými, jakoby bavlněnými vlásky. V Tyrolích je vrbovka nazvána zvláštním jménem „Frauenhaar“ (ženský vlas). U uvedených léčivých druhů se sbírá celá rostlina, tedy stonek s listy i květy, přičemž to děláme tak, že rostlinu odtrhneme pouze v polovině (je možné ji ostatně docela lehce zlomit), aby mohla opět vytvořit boční výhony. I v nejtěžších případech vždy pijeme pouze dva šálky čaje z vrbovky za den a to jeden ráno a druhý večer. To však neznamená, že nemusíme vyhledat lékaře. Při každé vážné chorobě se vždy musíme poradit s lékařem.

Dva druhy vrbovek se vůbec nesmí sbírat – ostatně je nelze ani zaměnit s malokvětými druhy. Jsou to Epilobium hirsutum – vrbovka chlupatá a Chamerion augustifollum – vrbka úzkolistá.

Prvá má květy velikosti nehtu na palci a je světle purpurově červená. Je možné ji najít velmi často ve velkých, kobercovitých porostech, je až 150 cm vysoká, roste při vodách i ve stojatých kalužích. Stonky a listy má masité, na spodní straně slabě ochlupené. Známý rakouský botanik Richard Willfort, který poznal vrbovku jako léčivku, toto však ve své knize neuvádí. Hovoří jen, že by ji bylo možné lehce zaměnit za vrbovku chlupatou, která na rozdíl od malokvěté má nejméně pětkrát větší květy, má masitý stonek a listy, i podstatně vyšší vzrůst, avšak vyvolává opačné účinky.

Vrbka úzkolistá dosahuje výšku 150 cm, s oblibou roste na lesních mýtinách, po krajích lesů, na holých a malinami porostlých místech. Velké purpurově červené květy rostou na červenavých stoncích, uspořádaných do dlouhých, jakoby pyramidových kolmých hroznů. Tyto dvě rostliny se bohatě vyskytují a v čase květu prosvítají jako ohnivě červené plochy. Samotný lidový název Unholdenkraut – ďáblova bylina – naznačuje, že rostlinu není možné používat při prostatě.

Příprava čaje: Jedna vrchovatá čajová lžička na 1/4 litru vody, jen spaříme a necháme krátce vyluhovat. Pijeme jen dva šálky denně. Ráno na lačno, večer půl hodiny před večeří.

Rostlina je nejúčinnější, jak píše Maria Treben, když se z ní připraví čaj. Tento vodní výluh též obzvláště usměrňuje léčivé síly na spodní část těla, tedy na močové ústrojí. A co je nejdůležitější vrbovka léči! Vřelé díky znovuobjevitelce této dosud přehlížené léčivky z boží lékárny.“

Jak se vrbovka užívá?

Nejlepší je popíjet z vrbovky čaj.

Příprava čaje z vrbovky:

1 vrchovatá čajová lžička na 1/4 l vody, pouze zapařit a krátce vyluhovat. Pít denně po doušcích 2 šálky studeného čaje

Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum

• Předchozí
• Další