Trichotillomanie – když nejde přestat

Mnoho lidí nedá na své vlasy dopustit, snaží se je chránit různými kosmetickými přípravky, pečuje o ně a stará se o to, aby vypadaly co nejlépe a nejedná se jen o ženy ale také o muže. Existuje ovšem opačný pól, kdy vlasy pro daného člověka nejsou ani tak prostředkem ke zkrášlení sebe sama, ale spíše prostředkem k uvolnění a odreagování, vybití a zklidnění. A tím není myšleno uklidňující česání vlasů, ale jejich vytrhávání, škubání a tahání.

Jak poznat poruchu

Pro většinu z nás asi těžko představitelná nemoc, projevující se opakovaným vytrháváním vlasů, řas, obočí a jiných chloupků. Název trichotillomanie pochází ze tří řeckých slov a to: trichos – vlas, tillein – vytrhávat a mania – vášeň. Osoby trpící touto poruchou mají opakované puzení k vytrhávání různých chloupků – nejčastěji vlasů. Následně mohou vznikat lysinky, které bývá těžké zamaskovat svému okolí. Což ale neznamená, že se na poruchu brzy přijde. Nemocní mohou často používat různé výmluvy k tomu, aby odůvodnili původ lysinek jako například samovolné vypadávání vlasů, či nešťastné vytrhnutí vlasů při úrazu. Někteří je mohou také zdatně zakrývat například parukou, či ostatními vlasy přehozenými přes holá místa.

Celkově se dle statistik uvádí, že tento problém trápí až 1% populace. Realita však může být ještě o něco dále, neboť do statistiky se dostávají pouze pacienti, kteří své obtíže nějakým způsobem řeší. Ti ostatní mohou své vytrhávání nadále skrývat před svým okolím. A to i přesto, že vytrháváním mohou trávit i hodiny denně, většinou o samotě, v soukromí, nikým nerušeni. Puzení k této činnosti je neodolatelné, tyto osoby prožívají jakési napětí před tím, než se k vytrhávání dostanou, následně pociťují slastné pocity uvolnění a klidu, ze kterých postupně opět stoupá pocit napětí a puzení. Následky tohoto chování však mohou mít vliv jak na společenský život daného jedince, tak na pracovní činnost.

Proč se to děje

Častěji touto poruchou trpí ženy a objevuje se u nich většinou v období puberty, tedy v době, kdy mnoho dívek řeší citové problémy. Ty mohou pak vyústit k nutkavé potřebě vytrhávat si vlasy, řasy či jiné chloupky aby pak mohly následovat pocity zklidnění. Zpočátku to především pro mladé dívky nemusí značit přicházející problémy, v případě, že však tento způsob vyrovnání se se stresem přetrvává i nadále, je pak velmi těžké toto chování odnaučit. Někteří tak mohou strádat tímto způsobem i několik let, než se vůbec přijde na konkrétní příčinu problému a lze jí začít řešit.

Co se s tím dá dělat

Léčba této poruchy nebývá snadná. Je důležité určit nejdříve přesný důvod k tomuto chování, neboť u některých lidí se vytrháváním vlasů mohou projevovat psychotické problémy jako jsou halucinace či bludy. V tomto případě by byla léčba jiná, oproti samotné trichotillomanii, která spadá do skupin nutkavých a impulzivních poruch. V tomto případě se pro léčbu využívá většinou kombinace biologické léčby (tedy nasazení vhodných léků, většinou antidepresiv, za účelem uklidnění) a psychologické léčby, tedy psychoterapie, během které pacient pracuje na odkrytí spouštěčů, které souvisejí s počátkem tohoto chování. Následuje snaha odstranit spouštěče a nahradit nutkavým chováním jinou činnost, která pacientovi neškodí. Většinou je to ovšem běh na dlouhou trať.

Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum

Musíte být přihlášení


Avatar uživatele bibi
bibi odpvěděl/a: #2
No oto je šílená choroba, jak ktomu člověk přijde? To musí mít psychologický podklad