Tejpování

Možná jste si toho už někdy všimli při sledování televizních přenosů sportovních událostí, pověstní jsou tím zvláště tenisté či atleti. Na různých částech těla dávají světu na odiv sval ošetřený páskou, která na první pohled působí dojmem, že má zpevnit zranitelné místo. Jestli je tohle všechno, co jste o tzv. tejpování doposud věděli, následující řádky vám poodhalí, o co se vlastně jedná.

Historie tejpování 

Slovo anglického původu znamená doslova „páskování“ a jde o počeštěný výraz slova „taping“ (na starších magnetofonech si lze ještě povšimnout nápisu „tape“, který označoval kazety, vlastně pásky). Ač je tejpování stále považováno za moderní metodu, jeho historie je překvapivě bohatá, ve fyzioterapii se totiž aplikuje již nějakých třicet let. Počátky tejpování lze hledat v Japonsku a první akcí, kdy se tato metoda objevila na veřejnosti, byly patrně jihokorejské letní olympijské hry z roku 1988.

Od té doby se z tejpování stal doslova legendární a možná až zázračný způsob, jak rychle zahojit zhmožděné svaly a ulevit nepříjemné bolesti. Dnes již existuje celá řada variant a různých druhů tejpovacích pásek. My se nejprve podíváme na to, jak celá věc vlastně funguje. Je logické, že páska, která zdobí kůži zraněného, musí mít nějaké speciální vlastnosti, aby mylo možno hovořit o jejích léčivých schopnostech.

Základní principy tejpování

Tejpovací páska by vlastně měla být co nejpodobnější lidské kůži, cení se především její elasticita. V souvislosti s tím se tejpovací pásky dělí na dva základní druhy: fixační a pružné, určené pro kinesiotaping. Prvně jmenované jsou, jak název napovídá, méně pohyblivé (rozuměj méně elatiscké). Používají se zejména na znehybnění zraněného místa, pro znehybnění kloubů či svalových skupin postižených traumatizací a to buď jako prevence před očekávanou velkou zátěží, nebo jako poúrazová ochrana. Při aplikaci fixačních tejpů je dobré vědět, že vzhledem k nízké přilnavosti nebudou na kůži dobře držet a spotřebujete velké množství materiálu.

Druhy tejpování

Pevné tejpování sice omezí zátěž zraněného místa, ale zároveň může způsobit snížení krevního průtoku a mízní cirkulace. Lze nosit krátkodobě, ale jsou zcela nevhodné pro dlouhodobé používání, protože se nepřizpůsobují pohybu. Naproti tomu zmiňované kinesiotapingové pásky jsou vyrobeny z unikátního materiálu, pružného polyuretanu. Díky tomu se vlastně „hýbe s námi“, neboť je možno ji (téměř) libovolně smršťovat a zase natahovat, podle toho, jak pracujeme s postiženou končetinou či jinou částí těla.

Tahle pohybová volnost je jednou z největších výhod tapingu a stojí za tím, proč ho často využívají právě zmiňovaní sportovci. Kinesiotapingové pásky se na kůži aplikují pomocí speciálního lepidla a to tak, aby byla kůže při aplikaci pokud možno velmi napnutá. Jakmile je tejpovací páska umístěna, kůže se vrátí do své normální polohy a smrští se. Vzniklé zvrásnění vytvoří větší prostor mezi kůží a postiženým svalem, kde dojde k dekompresi nervových zakončení, lymfatické a krevní cirkulace a dalších důležitých tkání. Jejich uvolnění pak přináší kromě úlevy od bolesti také postupné snížení otoku a zhojení postiženého místa.

Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum

Musíte být přihlášení


Avatar uživatele Helena
Helena odpvěděl/a: #2
Na hlezno mi tejp pomohl, ale na koleno třeba vůbec...jde taky o to, kdo vám to aplikuje..musí se to umět