Halucinace a iluze – když je skutečnost jiná

Pomocí vnímání je naší mysli zprostředkováván obraz vnějšího světa. K tomu, abychom okolní svět vnímali takový, jaký je, je nutná správná činnost smyslových orgánů, dostředivých nervových drah, které nám informaci ze smyslů přenášejí ke vhodným oblastem mozku a také samozřejmě činnost mozku. Příčin a poruch vnímání, které mohou vznikat kdekoliv v tomto řetězci je mnoho. Z psychologického hlediska jsou ale důležité ty, které se týkají samotného vnímání jako psychologického jevu – tedy pokud smysly fungují správně, ale naše hlava, je vyhodnocuje jiným způsobem, než by měla.

Iluze – zkreslený vjem okolí

Nejznámější poruchy vnímání jsou halucinace a iluze. Jaký je mezi nimi rozdíl? Iluze jsou zkreslené vjemy, které se zakládají na pravdě – na skutečné realitě. Není to tedy vjem úplně nový ale pouze existující vjem vnímaný jiným způsobem. Osoby s iluzemi jsou přesvědčeny o jejich reálnosti a existenci (v případě, že mají náhled na situaci a jsou si vědomi toho, že vnímané věci nejsou dle skutečnosti, se jedná o tzv. pseudoiluzi). Mohou být různého charakteru – dle toho, o jaký vjem se jedná rozlišujeme různé druhy iluzí. Iluze akustické, kdy jsou zkreslovány sluchové vjemy (v různých zvucích mohou být slyšeny lidské hlasy), dále iluze optické neboli zrakové, kdy jsou objekty a osoby, které vidíme, vnímány zkresleně. Také existují iluze chuti, čichu, hmatu, pohybu a tzv. viscerální neboli útrobní, které se projevují tím, že dotyčný má pocit změn, ve vlastních těle a na vlastních orgánech.

Halucinace – vnímání neexistujícího

Halucinace oproti tomu jsou vjemy, které nejsou založeny na žádném podnětu z okolí. Jsou to nové, neexistující podněty, které osoba vnímá jako naprosto skutečné a není si vědoma jejich nereálnosti. Podobně jako u iluzí mohou existovat případy, kdy si člověk je vědom toho, že se nejedná o realitu a v tom případě se jedná o tzv. pseudohalucinace. Halucinace mohou být elementární (jednoduché) – to znamená, že se jedná pouze o neexistující počitek z jedné smyslové modality (například sluchu, kdy dotyčný slyší neexistující zvuk), nebo mohou být komplexní (složité). Komplexní halucinace jsou vytvořeny z jedné smyslové modality ale nejedná se již o pouhý počitek, ale o složitý vnímaný vjem, jako je například celá postava.

Dále existují kombinované halucinace, ty mohou být vytvořeny za pomocí více smyslových modalit a tím mohou vznikat celé situace, rozhovory, scény, které jsou smyšlené ale jsou vnímány jako opravdové (osoba má například pocit, že viděla a slyšela rozhovor dvou lidí, kteří si o ní povídali). A nakonec halucinace asociované, které se spojují v jakém si řetězci, navazují na sebe a vznikají jedna z druhé (například pokud je halucinována nějaký hlas, který varuje před bolestí, která je také následně halucinována).

Halucinace se dále dají také dělit dle toho, v jaké ze smyslových modalit vznikají. Jedná se například o halucinace zrakové, kdy člověk vidí objekty, zvířata, osoby, které neexistují nebo halucinace sluchové (auditivní, akustické), které vyvolávají vjemy zvuků či hlasů. Tyto halucinace mohou být často imperativní (kdy slyšený hlas nemocnému něco přikazuje), teleologické (kdy hlas nemocného radí) či antagonistické – hlasy se spolu přou, jeden může nemocného hájit, druhý mu nadávat apod.

Další halucinace mohou být extrakampinní, kdy člověk má pocit, že dokáže vnímat neuvěřitelné věci jako jsou třeba osoby viděné skrz zeď, či že dokáže vidět za roh či za sebe. Má tedy pocit, že jeho smysly dokážou nereálné věci. Podobně jako u iluzí také existují halucinace čichové a chuťové, které jsou ve většině případů nepříjemné (pach spáleného masa).

Dále halucinace hmatové (například pohyb neexistujícího hmyzu po těle), pohybové (dotyčný má pocit, že jeho tělo ovládá někdo jiný – například mluví jeho ústy apod.), orgánové (sem patří například i halucinace posedlosti, kdy dotyčný má pocit, že v jeho těle je přítomná i jiná bytost) a inadekvátní – tedy halucinace, které dotyčný popisují jako vjemy, které vnímá jinými smyslovými orgány, než je běžné (proto inadekvátní), například vidí ušima, slyší kolenem apod.

Autor: Magazín o zdraví, nemocech, hubnutí, dietě, bylinkách a diskuzní forum

Musíte být přihlášení


Avatar uživatele skolka
skolka odpvěděl/a: #2
Tak to je téma na celou knihu. Samou mě fascinuje, jak se lidská mysl nechá ošálit a jak potom člověk jedná, když je pod vlivem nějakých omamných látek a jestli se tak dostává dopopředí člověkovo podvědomí a jestli se tak sám sobě víc otevírá.