Co dělá s lidmi mentální anorexie?

To, že se jedná o nemoc postihující především mladé dívky, je celkem všeobecně známo. Nevyhýbá se ovšem ani jiným věkovým kategoriím ani opačnému pohlaví. Časté jsou také zkreslené pohledy na nemocné dívky (ale i chlapce). Ne každý totiž ví, jaké závažnosti může tato nemoc dosáhnout a jaké může mít dopady na lidské zdraví. Protože je to ovšem nemoc psychosomatická, má neblahé důsledky nejen na tělo, ale také na duši. Co vše může mentální anorexie způsobit nemocnému?

Co se děje s tělem?

Mentální anorexie se může projevit úpadkem sil. Každá tělesná aktivita potřebuje energii získávanou z potravin. Nějaký čas mohou nemocní žít z rezerv, které si tělo ukládá, ale poté může dojít ke zhroucení, kdy se dotyčný není schopen postarat ani sám o sebe a kdy je klinická péče už víceméně nutná.

Také se objeví poruchy látkové přeměny a zažívání. Kvůli nedostatku přijímané potravy se tělo musí snažit ušetřit co nejvíce energie, aby mohlo udržet alespoň základní životní funkce. Díky tomu začne postupně omezovat ,,dodávku energie'' pro aktivity, které nejsou bezpodmínečně nutné pro zachování života a sníží i potřebu energie pro základní životní potřeby (bazální metabolismus). Po nějaké době, když už tělo nedokáže vyrovnávat nedostatek energie způsobený sníženým příjmem potravy, se začnou objevovat poruchy i na životně důležitých orgánech, které pak mohou vést až ke smrti.

Zažívací orgány jsou rovněž zasaženy nedostatkem potravy a sníženým příjmem energie. Mohou se tvořit záněty na sliznici nebo žaludeční vředy, které komplikují zpracování už tak sníženého množství potravy. Může se objevovat zpomalení činnosti střev v důsledku nedostatku vlákniny. Ve střevech se mohou shromažďovat jedovaté zplodiny, které mohou být vstřebávány zpět do těla a způsobovat sebeotravu, nadýmání, bolesti hlavy atd. Projímadla používaná anorektiky a zvyšování jejich dávek může zhoršovat poškození střev a paradoxně může vést až k zácpě po projímadlech, kdy poškozená střeva už nereagují na podráždění laxativy.

Dále se mohou objevit srdečně oběhové potíže. Cévní systém patří mezi jeden z těch systémů, které se tělo snaží udržet co nejdéle pomocí ,,šetření energie''. I tak ale bývá velmi brzo zasažen. Nejdříve se projevuje snížením krevního tlaku, záchvaty závratí a mdlobami. Srdeční potíže se zhoršují, až se může krevní oběh zhroutit a srdce selhat. Pomoct pak už může jen včasný zásah lékaře.

Vynechání menstruace je jeden z typických symptomů mentální anorexie. Vynechání menstruace neboli amenorea může být způsobena buď tělesnými následky podvýživy, nebo psychicko-nervovými vlivy na hormonální systém, který řídí menstruaci. Díky snížení příjmu potravy je samozřejmý i nedostatek některých látek, potřebných pro život, které přijímáme potravou. Jsou to například vitamíny, minerály a stopové prvky. Nedostatek těchto látek může způsobovat například chudokrevnost, poruchy nervové činnosti, chybnou funkci štítné žlázy atd.

Díky snížené obranyschopnosti způsobené podvýživou jsou také takto nemocní lidé více náchylní k jiným chorobám. Jejich oslabené tělo se nedokáže bránit ani nemocem, se kterými by si v běžných případech snadno poradilo. Dále může docházet k vypadávání vlasů, zhoršení kvality kůže a nehtů. Častá je také zimomřivost u pacientek, která souvisí s úbytkem tukových tkání a se zmenšenou produkcí tepla při látkové přeměně.

Co se děje s psychikou?

Mezi psychické následky akutní mentální anorexie můžeme zařadit sociální osamocení. Lidé s mentální anorexií kolísají mezi pocity nadřazenosti nad ostatními a touhou ostatní opečovávat. Je tedy těžké s takto nemocným vycházet. Může se také stát, že člověk s mentální anorexií bude přehnaně reagovat na pokusy ostatních mu nějak pomoci, na jejich rady může reagovat až agresivně a tím se od nich stále více může izolovat a více se uzavírat do své nemoci.

Nemocný může trpět pocity nadřazenosti, hanby a viny. Nemocný se snaží nějak vynikat, dělat něco jinak než ostatní a je mu jedno, že nedosáhne společenského uznání. Důležité pro něj je, že je jiný. Problém nastává, pokud se dotyčný někdy neudrží a odolá svému vlčímu hladu nebo nátlaku okolí a začne více jíst. Pak se může dostavit pocit viny, že nebyl schopen vydržet a tím důsledněji pak může pokračovat v dalším hubnutí.

Podle Gerharda Leibolda lidé, kteří jsou chorobně závislí na hubnutí si v podstatě zvolili jakýsi druh ,,pomalé sebevraždy'' protože se nedokázali odhodlat k činu. Nebezpečí sebevraždy je proto v průběhu nemoci celkem nízké. Stoupá v případě, že nemocný má deprese, výčitky, pocity hanby apod.

Musíte být přihlášení


Avatar uživatele Alena
Alena odpvěděl/a: #2
To je hrůza, jak do toho někdo spadne...myslím, že za to může módní propaganda